FEDO 2014 za námi
FEDO 2014 je za námi. Jeho náročný program, statistiky a nej asi nejlépe nahradí následující rozhovor, který předseda orchestru Václav Talaš poskytnul těsně před zahájením Zlínskému deníku. A samozřejmě více než tisíc slov poví jeden obrázek, proto navštivte i naši fotogalerii z festivalu.
Kolik souborů a lidí se na letošním 17. Mezinárodním festivalu dechových orchestrů a folklorních souborů (FEDO) představí divákům?
Přijede celkem 23 souborů, což znamená, že přivítáme přes 800 účinkujících. Vše bude probíhat tradičně.
Jsou to už vyzkoušené soubory, nebo se bude jednat o jejich premiéru?
Všechny soubory ze zahraničí jsou nové. Stále máme na paměti to, abychom divákům nabídli pestrou paletu účastníků. Co se týče tuzemských souborů, tak mezi nimi bude část již tradičních účastníků a část souborů k nám zavítá poprvé.
Letos přivítáte i folklorní soubor z Taiwanu. Bude to podruhé, co se festivalu zúčastní mimoevropský soubor. Jak složité je domluvit jejich účast?
Vše řešíme přes Mezinárodní federaci folklorních souborů. Ve chvíli, kdy mají zahraniční soubory turné v České republice, se je snažíme přizvat i k nám do Zlína. Většinou tedy těžíme z toho, že jsou v tuzemsku a my se s nimi domluvíme i na návštěvě našeho města.
Plánujete i do budoucna pokračovat ve zvaní mimoevropských a udělat z toho třeba i tradici?
Určitě. Pokaždé se snažíme překvapit a vymyslet nějakou „exotiku“. Tohle je možná cesta, jak můžeme náš festival zatraktivnit a nalákat diváky.
Z jakých dalších zemí soubory přijedou?
Kromě už zmíněného Taiwanu přivítáme soubory ze Slovinska, Litvy, Polska, Maďarska nebo Slovenska.
Které ze zúčastněných seskupení bude podle vašeho názoru nejvíce divácky atraktivní?
Jako první se nabízí Taiwan reprezentující určitou exotiku. Já osobně se také těším na Show program Vojenského dechového orchestru Olomouc, který začne v sobotu po šestnácté hodině. Za zmínku určitě stojí i folklorní soubor Lubovňan ze Slovenska. Ty jsme potkali v loňském roce na zájezdě v Rusku. Jejich program mě už tehdy zaujal. Dále budou určitě zajímavé i mažoretky z Litvy. To je však jen pár věcí z mnoha. Celkově si myslím, že letos bude hodně věcí k vidění.
Na co dalšího se mohou návštěvníci letos těšit?
Kromě už zmíněného se můžou těšit třeba i na vystoupení brněnského Divadla klauniky a jeho představení Don Quijote de la mAncha. Toto představení mělo už více než 4000 repríz. Určitě zajímavý bude i festivalový průchod městem. Letos na nás plynule naváže přehlídka kamionů z Truck srazu. Pro zájemce máme přichystaný i doprovodný program na nádvoří zámku Zlín.
Festival je organizovaný formou bienále, koná se tedy jednou za dva roky. Proč není každoroční?
Náš tým organizátorů je lidově řečeno „amatérský“. Všechno, co se týče festivalu, zařizujeme až po pracovní době ve svém volném čase. Organizace festivalu je pro nás tedy velice časově náročná. Jak se říká, jeden festival skončí a už začínají přípravy na další. My musíme začít také stejně – rok předem., a tak bychom byli neustále v jednom kole a asi bychom nestíhali všechno jako doposud. Během roku totiž organizujeme ještě různé koncerty a další akce.
Jak jste už nastínil, letos se průvod FEDO spojí s přehlídkou kamionů. Jak tato spolupráce vznikla?
Spolupráce vznikla ještě za pana Bílého, který zde začal organizovat FEDO. S organizátory Truck srazu jsme jednaly vícekrát, ale vždy z toho nějak sešlo. Letos se nám podařila spolupráce uskutečnit. Můžeme využít toho, že si oboustranně nalákáme lidi a zájem bude vyšší.
Tradičně je věnována část programu významným osobnostem. Letos jste vybrali Václava Maňase st., z jakého důvodu?
Vybrali jsme jej proto, že se jedná o rodáka z našeho kraje, konkrétně ze Sehradic a letos si připomeneme sté výročí od jeho narození. Ten se výrazně zapsal do hudebního života našeho regionu. Napsal kolem 300 skladeb.
Festival organizujete už 14 let. Máte za ty roky nějaký netradiční zážitek?
Kdysi k nám zamířil jeden polský soubor. Festivalový štáb už jej nedočkavě vyhlížel, ale oni pořád nikde. Pomalu jsme už začínali být nervózní. Po hodině a půl, co už měli být ve Zlíně, se ozvali. Chtěli vědět, kde přesně nás ve městě mají hledat. Bohužel ale volali ze slovenské Žiliny. Slovo Žilina totiž zní Polákům velice podobně jako Zlín.
Jak je to s folklorem, dechovými soubory a mladými lidmi? Mají ještě o tyhle aktivity zájem?
Jsem optimista a věřím, že mladí lidé se budou neustále zajímat o folklor. V případě folkloristů se jedná spíše o rodinnou tradici a něco podobného se děje i v dechových souborech. My získáváme nové tváře z Lidové školy Morava, která je zřizovatelem Sdružení orchestru mladých. Ti mají odloučená pracoviště i po vesnicích a kantoři tam za dětmi jezdí. To je pro nás šance, jak vychovávat mladé lidi. Samozřejmě musíme řešit generační problém – ti nejstarší odešli a vyloženě mladou náhradu nemáme. Doufám, že se situace zhoršovat nebude.