Talaš: Snažíme se nabídnout vždy něco nového

Už od čtvrtka zní v ulicích několika měst Zlínského kraje hudba. Začal totiž mezinárodní festival dechových orchestrů a folklorních souborů. „Zdá se, že počasí nám bude přát. Nezbývá než doufat, že si každý posluchač najde to své a stráví příjemný čas ve společnosti muzikantů z celé Evropy,“ vyjádřil přání jeden z organizátorů Václav Talaš.

Letošní ročník je patnáctý, dá se tedy říci, že slavíte půlkulatiny. Připravili jste něco speciálního?
Speciální je právě už tím, že jsme dospěli až k patnáctému ročníku. I v době ekonomické krize se nám podařilo ho uspořádat. Nešetřili jsme a počet souborů zůstal zachován. Letos se před publikem představí devětadvacet souborů s téměř tisícovkou účinkujících. Takže už jen skutečnost, že i v této složité ekonomické situaci jsme festival udrželi na výši, je pro nás významná.

Do příprav bohužel zasáhla smutná událost, a to úmrtí jednoho ze zakladatelů festivalu, pana Jaroslava Bílého.
Ano, je to tak. Hodně to na nás dolehlo. O to víc jsme museli napnout síly a přehlídku dotáhnout do konce. Věnovali jsme mu zahajovací čtvrteční koncert, kde zazněly skladby tohoto známého muzikanta. Je smutné, že ještě před dvěmi měsíci jsme pořádali slavnostní koncert k jeho výročí. Dlouhá léta vedl Velký dechový orchestr města Zlín, byl skvělý skladatel a aranžér a festival ve Zlíně je vlastně jeho dítě, protože ho v roce 1982 založil.

Ráda bych se ještě vrátila k vystupujícím. Tisícovka, to je hodně vysoké číslo. Jak složité je takovou gigantickou akci zorganizovat?
Ono se říká, že když skončí jeden ročník, začíná se připravovat další. Náš festival se koná každé dva roky a samotná jeho příprava trvá více než rok. Jsou za tím schovány desítky hodin práce festivalového štábu, který tvoří zástupci Velkého dechového orchestru města Zlína, Bartošova souboru a Vonice Zlín a pracovnice odboru kultury magistrátu města Zlína.

Zlín, Luhačovice, Fryšták, Vizovice i zlínská zoo žijí hudbou už od čtvrtka. Z kolika zemí jste přivítali hosty?
Přijelo k nám osm zahraničních orchestrů. Své zastoupení má Moldávie, Litva, Slovensko, Řecko, Nizozemí, Polsko, Maďarsko a Itálie.

Jsou to už vyzkoušené soubory nebo je zlínské publikum uslyší poprvé?
Kromě italského orchestru se u nás ostatní soubory představí premiérově. Snažíme se totiž posluchačům nabídnout vždy něco nového. Věříme, že svojí kvalitou a svojí bezprostředností osloví naše diváky a budou obohacením festivalu.

Na který se nejvíc těšíte vy sám?
Osobně jsem zvědavý na Holanďany. Je to víc jak stočlenný soubor, který se chlubí i rytmickou skupinou bubeníků.

Předpokládám, že zorganizovat příjezd tolika lidí je hodně složité…
Není to žádná legrace. (Úsměv.) Souborům tuzemským hradíme dopravu, ubytování a stravování, zahraničním pak jen ubytování a stravu. Ta pravidla jsou nastavená všude stejně. Za stejných podmínek cestuje také náš soubor. Samozřejmě položka za bydlení a jídlo je největší a bavíme se tady o statisících.

Přehlídka se uskuteční hned v několika městech. Ale určitě má nějaký hlavní bod programu. Je to tak?
Ano. V sobotu dopoledne se uskuteční velký průvod Zlínem. Půjdeme po třídě T. Bati, od ulice Díly IV. až na náměstí Míru. Stěžejní jsou také dva odpolední programové bloky. Jeden už proběhl včera a druhý je naplánován na sobotní odpoledne. V neděli se těžiště celé akce přesouvá do Luhačovic. Letos jsme část programu věnovali také známé etnografce a folkloristce Zdence Jelínkové, která by se v tomto roce dožila devadesáti let.

Jakou oblibu má festival u domácího publika?
Myslím, že slušnou. Třeba jen na průvod přichází čtyři pět tisíc lidí. Co se týká koncertů, číslo se také pohybuje v řádu tisíců. Ale mohlo by to být i lepší. (Úsměv.) Víte, když se řekne dechovka, každý si představí krojované hudebníky, šohajíčky, vínečko a podobně. Je to až zprofanované. Ale například náš orchestr hraje i skladby muzikálové nebo symfonické. Byli bychom rádi, kdyby se vnímání veřejnosti trochu změnilo. Rádi bychom totiž přitáhli i mladé.

autor rozhovoru: Silvie Pospíšilová, Zlínský deník